Rozvoj české společnosti v 60. letech 19. století a odraz ve vývoji literatury
Kdo bude vítěz letos?
NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
Nejlepší:
Tablo
- Školní
časopis na webu -
Školní webové
stránky -
Třídní
stránky -
Profesorské
stránky
ROZVOJ ČESKÉ SPOLEČNOSTI V 60. LETECH 19. STOLETÍ A ODRAZ VE VÝVOJI LITERATURY
Charakteristika doby:
50. léta – Bachovský absolutismus, policejní režim, cenzura, vyhnanství. Významné osobnosti byly umlčeni např. Havlíček, specializace na vědeckou práci – Šafařík, Palacký, zemřeli Tyl, Kollár, Čelakovský, Havlíček. Toto období končí rokem 1859.
60. léta – jsou ve znaku uvolněnosti politiky, kultury, omezuje se cenzura, měšťanstvo se rozděluje na konzervativní „staročechy“ a pokrokové „mladočechy“. Vznikají různé spolky např. SOKOL, HLAHOL. Vznik centra kultury tzv. Umělecká beseda.
1862 – otevřeno Prozatímní divadlo
1867 – dochází k tzv. rakousko-uherskému vyrovnání – vzniká Rakouskouhersko.
1868 – začíná se organizovat dělnictvo, vzniká první dělnická strana sociální demokracie.
Národní divadlo
- s myšlenkou sbírek přišel již Josef Kajetán Tyl, sbírky obnovili až Májovci.
1868 – položen základní kámen k ND
1881 – divadlo dokončeno, ale vyhořelo
1883 – divadlo je opraveno a otevřeno opět Smetanovou Libuší. Na výzdobě se podíleli: Josef Zítek – architekt, Mikoláš Aleš, František Ženíšek a Václav Brožík – malíři, Vojtěch Hynais – opona, Josef Václav Myslbek – sochař. Heslo ND je „Národ sobě“
MÁJOVCI
- roku 1858 byl vydán Almanach Máj (sborník).
- Májovci bojovali proti sociálnímu a národnostnímu útisku. Chtěli povznést českou literaturu na Evropskou úroveň. Kritizovali církev a pozůstatky feudalismu, jejich tvorba byl lidová (píše o nich a pro ně). Měli vlastenecký cit. V dílech některých autorů se objevuje nový hrdina – dělník (Majer, Šolc, Arbes …).
- Hlásili se k odkazu Karla Hynka Máchy a ztotožnili se s jeho ideály (společenská osamocenost, těžká realizace ideálů) a příznivě přijali revoluční rok 1848. Podle Almanachu Máj si začali příslušníci mladé generace říkat Májovci.
Představitelé Májovců:
- Jan Neruda
- Vítězslav Hálek
- Karolina Světlá
- Adolf Heyduk
- Jakub Arbes
Jan Neruda (1834 – 1891)
- narodil se v Praze na Malé Straně. Pocházel z chudé rodiny, jeho otec byl vysloužilý voják a matka byla služka. Sociální nerovnost se ostře odrazila v jeho dílech. Chodil do obecné školy v Německu, v tanečních se poprvé zamiloval. Studoval filozofii, ale nedostudoval, stal se novinářem. Na gymnáziu ho vyučoval Václav Kliment Klicpera. Svou novinářskou kariéru Neruda započal v německých časopisech. Působil v redakci Času, Hlasu, Rodinné kroniky, Obrazů života, Květů, Lumíru, Národních listů atd. Pracoval jako kritik divadla, literatury a výtvarného umění. V roce 1857 mu zemřel otec a přítel a rozešel se s A. Holinovou. Seznámil se s Terezou Macháčkovou. Tereza zemřela 4 roky po smrti jeho matky. Cestoval po Evropě, měl platonický vztah s Karolinou Světlou. V 80. letech onemocněl. V posledních 10ti letech života prožil 2 lásky se dvěmi mladými dívkami. Nikdy se neoženil. Zemřel v Praze.
Dílo:
1. novinářská činnost – psal do Národních listů, zakladatelem fejetonů (napsal jich přes 2000) byly pod čarou, označené D (sborníky) „Žerty hravé a dravé“, „Báby a baby“. Fejeton znamená lístek.
2. Próza
a) „Arabesky“ – pražské obrázky
b) „Povídky malostranské“ – jedno z největších děl českého povídkářství. Neruda odhaluje zajímavé pražské lidičky z poloviny 19. Století. v povídkách Neruda popsal několik obyvatel Malé Strany.
I. „Pan Ryšánek a pan Schlegl“ – povídka zasazená do roku 1875. Odehrává se v hostinci U Štajniců, kde se odedávna schází společnost vyšších úředníků a každý zde má své místo. U jedné lavice proti sobě sedávali pan Ryšánek a pan Schlegl. Nikdy na sebe nepromluvili, nepodívali se stejným směrem. Nenáviděli se, protože dříve si byli soky v lásce. Jednoho dne ale prodavač kanafasu pan Schlegl onemocněl. Když zase po dlouhé době přišel ke Štajnicům, shledal se zde opět s panem Ryšánkem – obchodníkem se železným zbožím. Překonali nenávist a ukázalo se, že se potřebují a jsou vlastně i přátelé.
II. „Doktor Kazisvět“ – doktor Kazisvět byla přezdívka pro lékaře Heriberta, který své povolání nevykonával. Lidé jej pro jeho uzavřenost neměli rádi. Při jednom slavném pohřbu sjela rakev z nosítek a Heribert poznal, že „mrtvý“ muž stále žije. Stal se sice slavným, ale to nic nezměnilo a Heribert byl stále „doktor Kazisvět“.
III. „Hastrman“ – pan Rybář patřil k nejváženějším občanům. Jeho oblíbené „moře“, které všem ukazoval a zelený fráček mu vysloužily přezdívku Hastrman. Vyprávělo se, že vlastní velké bohatství (sbírku diamantů). Snad si to myslel i on sám, ale jeho kameny neměly žádnou cenu. Rodina ho měla i přesto ráda.
IV. „Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku“ – pan Vorel si otevřel krámek U zeleného anděla. Lidé si však na nový obchod nechtěli zvyknout, a tak si pan Vorek klátil čas při čekání na zákazníky kouřením dýmky. Když přišla první zákaznice, bylo vše tak zakouřené, že se rozneslo, že vše z jeho krámu je vyuzené kouřem. Pan Vorel stále čekal a nakonec se ze zoufalství oběsil.
Další povídky: „Týden v tichém domě“, „Přivedla žebráka na mizinu“, „O měkkém srdci paní Rusky“, „Večerní šplechty“, „U tří lilií“, „Svatováclavská mše“, „Jak to přišlo …“, „Psáno o letošních Dušičkách“, „Figurky“.
Neruda používá především spisovný jazyk. Některé příběhy podává formou dopisu, zápisníku a deníku. Neukazuje pouze specifické pražské postavy, ale kritizuje měšťanský způsob života, lidskou neomezenost a hloupost.
c) „Trhani“ – příběh dělníků ze železničních tratí.
3. Cestopisy
a) „Obrazy z ciziny“
b) „Pařížské obrázky“
c) „Menší cesty“
4. Drama
a) psal veselohry „Prodaná láska“
b) psal tragédie „Francesca di Rimini“
5. Básnické sbírky
a) „Hřbitovní kvítí“ – vydána v roce 1857, sbírka propadla, odráží se zde smrt otce a přítele, rozchod s Annou. Dílo je pesimistické, má silné sociologické ladění, píše o vyděděncích společnosti, žebrácích, tito hrdinové provokují měšťáky.
b) „Knihy veršů“ – má 3 části.
I. Básně epické – zvláštní sociální balady např. „Dědova mísa“, „Před formou milosrdkých“ – tj. epická báseň se sociální tématikou, která vede k bezcitnosti.
II. Básně lyrické – cyklus „Otci“, „Matičce“, „Anně“.
III. Básně příležitostné – např. „Vším jsem byl rád“ – aktuální verše
c) „Písně kosmické“ – k této sbírce přistupuje obeznámen s astronomií a vesmírnými záležitostmi. Po více než deseti letech odmlky vystoupil s dílem, které pozitivně oslovilo mladou generaci a našlo v jejích řadách velkou odezvu. Básně jsou radostné a vlastenecké. (Měsíc označuje jako „nebes tatíčka“ a hvězdy jako „jeho dětičky“).
I. „Letní ty noci zářivá“ – báseň o velikosti a nekonečnosti vesmíru, jsou zde využity zdrobněliny.
II. „Také to slunce ohnivé“ – báseň, oslava mateřské lásky.
III. „A mluví člověk“ – báseň, cesta lidí od bezmoci k vítězství, víra ve schopnosti člověka a lidského rozumu.
IV. „Vzhůru již hlavu národe“ – báseň, vlastenecká výzva, povzbudivá síla pro malý národ plyne z kosmu.
d) „Balady a romance“ – vrátil se k lidovým tradicím a zvykům. Po Erbenově Kytici patří k nejdůležitějším svého druhu. Ukazuje, že i duše obyčejného člověka může být pestrá a půvabná. Vlivem J. Jungmanna nerozlišuje baladu a romanci. Knížka neobsahuje balady v klasickém slova smyslu. Neruda nenechává své hrdiny tragicky splácet chyby životem. V textu nechybí volnější a radostnější tón, humor a optimismus.
I. „Balada pašijová“ – Kristovo utrpení pro trápení jeho matky.
II. „Balady horská – o čarovné síle dětské víry
III. „Balada česká“ – o krásách českého jara
IV. „Balada dětská“
V. „Romance o Karlu IV.“
VI. „Balada stará-stará“
VII. „Romance helgolandská“
VIII. „Balada májová“
IX. „Balada rajská“
X. „Balada o svatbě v Kanaán“
e) „Prosté motivy“ – intimní a přírodní poezie, má 4 části – Jarní, Letní, Podzimní a Zimní. Život člověka je srovnáván s jedním rokem – přirovnání k ročnímu období – mládí je jaro, dospělost je léto, stáří je podzim a smrt je zima.
f) „Zpěvy páteční“ – vydána posmrtně, vydali ji Jaroslav Vrchlický a I. Herrmann. Tato knížka získala větší ohlas než jeho první sbírky. Nesetkáváme se zde s pesimismem, obžalobou nerovných poměrů a kritikou společnosti. Verše jsou naplněny radostnými vizemi o budoucnosti českého národa, snaží se v lidech probudit vlastenectví a touhu po národním vzkříšení.
I. „Jen dál“ – vyzívá národ ke konkrétním činům.
II. „Láska“ – báseň, která vyjadřuje autorův vztah k národu.
III. „Moje barva červená a bílá“
IV. „Ecce homo“
V. „Ukolébavka vánoční“
VI. „Matka sedmibolestná“
VII. „Anděl strážce“
Vítězslav Hálek (1835 – 1874)
- narodil se v Dolínku na Mělnicku. Studoval filozofii. Rodiče chtěli, aby studoval na kněze, ale on nechtěl a živil se kondicemi. Organizátor české kulturní společnosti. Vydal Almanach Máj, časopis Obrazy života. Obnovil časopis Květy. Předseda literárního odboru umělecké besedy. Cestoval po Malé Asii. Nachladil se v Krkonoších, nemoc přechodil a později zemřel. Psal do Národních listů.
Dílo:
1. „Alfréd“ – lyricko – epická báseň
2. „Večerní písně“ – oslavují básníkovu lásku a opojení životem. K napsání této sbírky Hálka inspiroval vlastní osud. Rodičům odmítl stát se knězem. Jako domácí učitel se seznámil s Dorotkou Horáčkovou. Přestože ona pocházela z bohaté rodiny, na rozdíl od Hálka, jejich vztah našel šťastný konec v uzavřeném sňatku. Lásku považuje za nebeský, božský cit, zcela nepopsatelný a ideální. Přirovnává ji k něčemu andělskému, nadpřirozenému a vznešenému. Večerní písně Hálek psal melodickým a zpěvným tónem. Jsou jednoduché a snadno čitelné. Básník se zde projevuje zralý a osobitý. Věří v lidskou vzájemnou úctu a sebedůvěru.
3. „V přírodě“ – lyrika přírodní a společenská, srovnává skvělou organizaci přírody se zákony lidské společnosti, která je plná rozporů.
4. „Pohádky z naší vesnice“ – sbírka, kritické epické básně, které ukazují sociální problémy na venkově.
5. Próza – je zakladatelem venkovské povídky, píše o vztazích mezi rodiči a dětmi, např. v povídce:
a) „Na vejminku“ – povídky, kde proti stojí majetek a láska.
b) „Muzikantská Liduška“ – děj povídky se odehrává na vesnici v polovině 19. Století. příběh vypovídá o lásce krásné Lidušky a muzikanta Toníka. Oba se mají velice rádi, rodiče nutí Lidušku do sňatku s bohatým statkářem Krejzou. Netuší ale, že ve skutečnosti má pouze dluhy. Liduška nenachází dostatek síly, aby se rodičům vzepřela. Utekla až ze svatby. Marně hledala svého Toníka, který kvůli ní mezitím utekl. Liduška se z toho neštěstí duševně pomátla a vyléčila ji až kořenářka Frantina. Nakonec se vrátil i houslař Toník a oba dva se šťastně shledali. Hálek zde ukázal že ani peníze a majetek nemohou překonat lásku.
c) „Na statku a v chaloupce“ – děj se odehrává v polovině 19. století. Na začátku umírá otec mladého Jíry. Byl zastřelen jako pytlák. Jírovi už zůstává pouze pes Vořech, a tak jde sloužit na statek sedláka Lísky. Jediné štěstí které zde potkává je hospodářova hodná dcera Lenka. Vzájemně se do sebe zamilují, ale jejich lásku jim nepřeje Lískova druhá žena. Škodila jim, kde mohla. Proto se rozhodli odejít do chaloupky, kde našli mír a klid. Sedlák Líska ale zanedlouho onemocněl, a protože mu zlá žena utekla, starali se o něho i o statek Lenka s Jírou. Líska jim nabídl, aby zůstali, ale oni odešli do své chaloupky. Selka tragicky zahynula při pádu ze stráně, když oknem do chaloupky pozorovala štěstí a lásku mladých lidí. S ní bohužel zemřel i Jírův pes Vořech, který chaloupku chránil. Kritizuje ale současně zlobu, závist, špatné vztahy na venkově a problémy mezi generacemi. I lidská bída se dá snáze unést, když se mají lidé rádi.
Karolina Světlá (1830 – 1899)
- narodila se na Starém městě v Praze, pocházela z poloněmecké bohaté rodiny, měla domácí učitele – za jednoho se provdala (Petr Mužák). Po sňatku se seznámila s Májovci a Boženou Němcovou, která ovlivnila její postoj. Poté, co jí zemřela dcera odjela do vesničky Světlá pod Ještědem. Vlastním jménem byla Johanna Rottová, po sňatku Karolina Mužáková, pak si změnila jméno podle manželova rodiště na Karolina Světlá. Zemřela v Praze. Je zakladatelkou venkovského románu, v jejích románech vystupují morálně silné ženy, které obětují své štěstí ve prospěch jiných. Je považována za jednu z největších českých spisovatelek.
Dílo:
1. „První Češka“ – má autobiografické rysy.
2. „Černý Petříček“ – František se zamiluje do Stázičky, ale protože František je chudý a Stázička je z bohaté rodiny musí spolu odejít. V zahraničí František umírá a Stázička se nemocná vrací k Petříčkovi, který je Františkův bratr. Odmítá se vyzpovídat, protože nelituje ničeho, co udělala.
3. „Z podještědí“
4. „Vesnický román“ – Antoš Jírovec odchází z hor na rychtářův statek do služby. Všichni jej tu měli rádi, ale především rychtářka. Po smrti manžela se za Antoše provdala. Zpočátku se jejich manželství zdálo ideální, přestože byla Jírovcová o deset let starší než Antoš. Po čase ale začala nesmyslně žárlit, dělala manželovi naschvály, až jej vyštvala z domu, kde nechal i své dva syny. Na vánoce se Antoš vrátil, ale nejdříve zašel navštívit svou starou matku. Byla u ní rychtářčina služebná Sylva i s oběma syny. Po Antošově odchodu se Sylva o vše musela starat. Antošovy děti brala jako své vlastní. Antoš se do Sylvy hluboce zamiloval, ale matka mu nedovolila, aby dětem vzal pravou matku, byť špatnou. A tak Sylva odešla do Prahy a Antoš zůstal se svými syny v chaloupce v horách. Po matčině smrti zde vedl hospodářství sám. Za nějakou dobu zemřel v rodném baráčku i on.
5. „Kříž u potoka“ – děj se odehrává v polovině 19. století ve mlýně Dolanských a na statku Potockých. Příběh vypravuje o prokletí rodu Potockých a velké lásce, která toto prokletí zničila. Mladá Evička, která jako sirotek vyrůstala ve mlýně Dolanských, často si chodívala sedat na kamennou mohylu. Dozvěděla se, že se zde staly dvě vraždy, za nimiž stál nejstarší bratr Potockých. Neštěstí rodiny pokračovalo osudem Józy Kobosilové. Frantík Potocký ji donutil ke svatbě, dal jí napít čarovného lektvaru, aby si získal její lásku. Józa se ale pomátla a spáchala sebevraždu. Zůstalo po ní dítě. Evička se ze zvědavosti vydává na statek Potockých, kde už žije jejich další generace – bratři Ambrož a Štěpán. Oba jsou ale prokleti že manželství, do kterého by vstoupili, špatně skončí. Evička se ale prokletí nebojí a z lásky se provdává za Štěpána. Jejich manželství se jednu dobu sice zdálo ohrožené, ale Štěpán nakonec pochopil Eviččinu lásku a oddanost. Změnil se opět v dobrého muže, a manželství tak zachránil. S pomocí Ambrože, který zemřel při rvačce, aby ochránil bratra před intrikami vesnických boháčů, je prokletí rodu Potockých zlomeno. Zasloužila se ale o to především nezlomná láska Evičky.
6. „Frantina“ – děj románu je opět zasazen do poloviny 19. století v Podještědí. Příběh začíná v chaloupce, kde se hádají muž a žena o tom, zda byla Frantina dobrá nebo zlá. Dědeček tvrdí, že dobrá, protože zamlada u ní sloužil na statku. Babičce se nelíbilo, že byla bezbožná. Frantina přišla na statek velmi dobrého, ale těžce nemocného rychtáře Kvapila. Provdala se za něho, vše vzala do svých rukou a starala se o manžela i o statek. Po jeho smrti rychtářství spravovala dál. Dozvídáme se, že Frantina pocházela z hor, nebyla věřící a kdesi ztratila svého přítele Apolína. Frantina je už stará žena a malá Baruška sdělila, že pracovala u nemocné ženy, která je velmi bohatá. V té době řádili po lesích loupežníci. A tak se lidé vypravili k chaloupce ženy, kde Baruška tak podivně velké bohatství spatřila. Sídlili zde loupežníci a Frantina vlastní rukou zabila jejich hejtmana Apolína. Než zemřela, vyžádala si, aby byla pohřbena vedle něho své lásky. Román je z velké části reprodukcí. Nese rysy májovské generace. Světlá příběhem nastínila některé problémy moderní doby, např. zda se má jedinec chovat podle svých přání a citů, nebo jednat ve prospěch celku. Frantina představuje individualistickou ženskou osobnost, čestnou, silnou a odhodlanou. Světlá podtrhla její ušlechtilé mravní chování.
7. „Kresby z Ještědí“ – povídky, nejznámější z nich je povídka „Hubička“ podle ní libreto napsala Eliška Krásnohorská k opeře Bedřicha Smetany.
8. „Nemodlenec“
9. „Kantůrčice“
Jakub Arbes (1840 – 1914)
- narodil se v Praze na Smíchově. Přátelil se s Nerudou. Jako žurnalista působil v Národních listech a mladočeských novinách.
- Vytvořil romaneto – kratší prozaický útvar s vědeckým zaměřením; záhadný děj bývá doplňován náboženskými, filozofickými a vědeckými úvahami.
Dílo:
1. „Strajchpudlíci“ – román o dělnících z továrny na barvení látek.
2. „Newtonův mozek“ – o stroji rychlejším než paprsek
3. „Moderní upíři“ – první moderní sociální román (zakladatel). Román vznikal v letech 1878 – 1879 a do této doby také spadá jeho děj. Hlavní postavou románu je majitel mlýna pan Bohutínský, který se toho času ocitl v těžké finanční krizi. Východisko z ní pro něho představuje bohatý pan Kraftan a jeho dcera Julie. Důležitý význam má postava syna pana Bohutínského Edmund. Ten jakoby nevědomky utrácí, ničí a likviduje otcův majetek. Ve skutečnosti však vše dělá z pouhé chladnokrevné vypočítavosti. Jeho jediným cílem je hospodářské zruinování otce. Mladý Bohutínský se skvěle vyzná v kapitalistických praktikách a finance získává pro vlastní podnik. Edmund se takto jeví na první pohled jako velmi špatná postava, čtenář se ale z textu dozvídá že byl pouze řízen svým přítelem Esdavim, který se během dění drží spíše stranou. A tak se na konci příběhu ukáže mladý Bohutínský jako svedená oběť. Esdavi je odhalen, finanční situace pana Bohutínského se zdá být vyřešena a pověst rodiny uchráněna. Mladá Julie Kraftanová se navíc zamiluje do Edmunda a vše vypadá, že jde tou nejlepší cestou. Příběh obsahuje prvky fantastické prózy a není považován za klasické Arbesovo romaneto.
4. „Svatý Xaverius“ – děj se odehrává v Praze, přibližně v polovině 19. století. Příběh začíná na Malé Straně v tajemném, pochmurném a skoro prázdném chrámu sv. Mikuláše. Hlavní postava, která je zároveň vypravěčem, si prohlíží obraz umírajícího svatého Xaveria. Obraz pocházel od malíře Františka Xaveria Balka. Po mši k obrazu přistoupil mladík, velice se podobal muži na obraze. Oba muži, mladík Xaverius a náš vypravěč, se spolu seznámí a stanou se dobrými přáteli. Mladík pak svému příteli vysvětlil, že jej k obrazu nepřitahovala pouze náklonnost k malířskému umění, ale tajemství ukryté v obraze. Dozvídáme se, že mladíkova babička u malíře Xaveria sloužila a ten jí před svou smrtí prozradil, že v obraze je zašifrovaná cesta k pokladu. Její vnuk se jí teď snaží na základě matematických dedukcí zjistit. Jedné měsíční noci se oba přátelé vydali do rokle poblíž Radlic a ze země vykopali záhadnou železnou schránku. Díky rozrušení a vsugerovaným halucinacím ale mladík i se schránkou z místa utekl. Spolu se shledávají až po třech letech ve vězení. Vypravěč se sem dostal kvůli své opoziční novinářské činnosti a mladý Xaverius kvůli krádeži, kterou však určitě nespáchal, neboť té noci byl právě v radlické rokli. Než však stačí přítel dokázat Xaveriovu nevinu svým svědectvím, mladík umírá. Předtím si však uvědomil, že pravým pokladem není bohatství, ale přičinlivost, trpělivost a snaha dodržet svá předsevzetí.
5. „Kandidáti existence“ – pokus pomoci dělnictvu
Adolf Heyduk (1835 – 1923)
- cestoval po Kavkazu, Itálii a Slovensku. Psal poezii, napsal asi 60 sbírek přírodní a vlastenecké lyriky.
Dílo:
1. „Cimbál a husle“ – svůj blízký vztah ke Slovensku vyjádřil v této sbírce.
2. „Od Tater a Dunaje“
3. „Cikánské melodie“
4. „Lesní kvítí“
5. „Hořec a srdečník“
Gustav Pfleger – Moravský (1833 – 1875)
- uvedl do české prózy postavu dělníka.
Dílo:
1. „Paní fabrikantová“ – jeho nejúspěšnější román zachycující mravní a sociální konflikty národní společnosti. Román byl vydán roku 1873.
2. „Ztracený život“
3. „Z malého světa“
4. „Dvojí věno“
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát